Petr Veverka: Vyrobil jsem osmapadesát betlémů. Dalších dvacet nebo třicet na mne čeká

Autor: Jan Brabec, foto: Jan Brabec

Výstava překrásných betlémů z dílny Petra Veverky je až do 6. ledna k vidění v prostorách Hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích u Kladna. „Jsem nervák a manželka mi vždycky říkala, že mne obdivuje, jak dokážu leckdy celý den prosedět u betlému a vyřezávat figurky. Naopak ale musím říct, že tahle práce je pro mě dost uklidňující,“ říká v rozhovoru pro Kladenský měsíc bývalý havíř, který strávil pod zemí osmadvacet let, nyní kromě samotné výroby betlémů vykonává také funkci průvodce po Mayrovce.

Kde se zrodila vaše láska k betlémům?

Je to asi dvanáct nebo třináct let, kdy jsem byl na výstavě betlémů v Novém Strašecí. Tak, jak to bývá, tam prodávali archy betlémů, a tak jsem si jeden z nich koupil. Zaujaly mne Příbramské jesličky, jejichž autorem je Jan Čáka. To byl můj vůbec první betlém. Při jeho vyřezávání se mi tenhle koníček začal líbit, a tak jsem začal shánět další.

Přibližte prosím čtenářům výrobní proces. Jak se takový betlém vyrábí?

Možností je mnoho, já to ale dělám následovně. Nejprve si někde koupím na papíře už namalovaný betlém. Vezmu si slabou, dvoumilimetrovou, desku z překližky, na kterou papírové motivy betléma nalepím. Pak musím vzít lupínkovou pilku a pečlivě každý motiv vyřezat. To je obvykle práce tak na týden. Následně každý motiv opatřím špejlí tak, abych jej mohl umístit do korpusu… a poté ještě vezmu barvy a obrysy postav vymalovávám tak, aby hrana překližky ladila s barvami dané postavy. To je z celého toho procesu vůbec nejnáročnější.

Korpus a pozadí betléma si vyrábíte sám?

Ano. Platformu si musím vždy udělat sám. U některých betlémů existuje přesný návod, jak autor doporučuje, aby korpus vypadal, u některých betlémů si naopak platformu, tedy krajinu, na které postavičky stojí, dělám zcela podle vlastní fantazie.

Kolik betlémů jste do dnešního dne vyrobil?

Do téhle chvíle jsem zhotovil přesně osmapadesát betlémů. Posledních pár let jsem ale nové betlémy nedělal, protože mi umřela manželka. Orazil jsem si ale a teď už zase mám chuť se do toho vrátit. Doma mám mnoho, asi dvacet nebo dokonce třicet, archů, které je potřeba zpracovat. Plánuji, že po Třech králích uklidím výstavu a dám se do práce na nových betlémech.

Jedná se o práci, u které se uklidníte a odpočinete si?

Samozřejmě. Jsem nervák a manželka mi vždycky říkala, že mne obdivuje, jak dokážu leckdy celý den prosedět u betlému a vyřezávat figurky. Naopak ale musím říct, že tahle práce je pro mě dost uklidňující.

Zmiňoval jste první betlém. Jaký je však vaší největší chloubou?

Doma mám vystavený svůj největší betlém - Orlickoústecký betlém. Ten měří asi metr na osmdesát centimetrů. Mám ho usazený v rámu, dokonce jsem ho i nasvítil.

Aktuálně je většina vašich betlémů vystavena na Mayrovce, kde je však po zbytek roku skladujete?

Většinu svých betlémů mám uskladněnou v archivu na Mayrovce. Doma totiž nemám, kam bych je všechny dal. Kdybych na Mayrau skončil pracovat jako průvodce, musel bych asi betlémy rozprodat, protože bych nevěděl, kam s nimi. (směje se)

Kromě toho, že jste autorem výstavy betlémů, děláte také průvodce po skanzenu na Mayrovce...

Ano. Roky před tím jsem dělal havíře na dolu Schöller, posledních jedenáct let dělám průvodce ve skanzenu na Mayrovce. Zde mě lidé mohou potkat relativně často, jako průvodce pracuji každý druhý týden od pondělí do pátku, někdy zaskakuji za kolegy i o víkendu.

Jako průvodce přispíváte k udržování hornické tradice. Jak je podle vás důležité šířit povědomí o havířích a jejich činnosti nejen na Kladensku?

Udržovat hornickou tradici a provádět nejen děti starými doly je dle mého názoru velmi důležité. Bohužel je v dnešní době znalost hornictví dost mizivá, mnoho lidí si snad myslí, že se uhlí klepe ze stromu. (směje se) Stává se mi také, že sem přijdou děcka, kterých se zeptám na koks a ony mi řeknou, že je to droga. Snažíme se jim tedy vysvětlit, jak uhlí vznikalo a jak se dobývá.

Co rád děláte, když zrovna nevykonáváte práci průvodce, nebo nevyřezáváte betlémy?

Mám rád turistiku i cyklistiku. Na moje stará, vyměněná, kolena jsem si pořídil elektrokolo, a tak na něm obrážím okolí. Do práce to mám asi osm kilometrů a domů kolikrát třicet nebo čtyřicet. (směje se)