Slánské pivo doporučovali kdysi v Čechách na prvním místě, napsal slavný jezuitský historik Bohuslav Balbín ve 3. knize svých Rozmanitostí Království českého, která vyšla roku 1681. Královské město Slaný se vskutku může pyšnit dlouhou a věhlasnou tradicí vaření piva, která vyvrcholila počátkem 17. století, kdy zde bylo deset měšťanských právovárečných do­mů, tři hostince poskytující ubytování se stravou a dvě krčmy na předměstí. Roku 1618 činil výstav slánských pivovarníků téměř 20.000 hl, což bylo na tu dobu úctyhodné množství.

Značná část produkce se vyvážela do celého království, kde bylo slánské pivo vyhledávané a oblíbené. Ondřej Antoš, který v roce 1518 získal dům, dnes známý jako Modletický, vařil pivo od roku 1536. Antošové představovali významnou rodinu v dějinách města. Jiný z jejích příslušníků, Václav Antoš, zastával v letech 1569–1587 úřad císařského rychtáře. Roku 1578 nechal dům přestavět do současné podoby, jejíž součástí je i pozoruhodný renesanční portál se štítkem obsahujícím příslušné vročení a zobrazujícím symbol kotvy, jejíž ramena jsou stylizována do podoby monogramu „W" (Václav). Další majitel, po němž byl dům posléze i pojmenován, Vilém Modletický, také určitý čas provozoval jeden ze slánských hostinců. Slibný rozvoj byl neblaze ovlivněn událostmi pobělohorského období, kdy se Slaný stal poddanským městem hraběte Jaroslava Bořity z Martinic. Ten zrušil várečná práva měšťanů a zároveň nechal roku 1629 ve městě vybudovat svůj vlastní pivovar. Zde v letech 1794–1798 působil český sládek František Ondřej Poupě, autor příručky Počátkové základního naučení o vaření piva (1801), který je považován za průkopníka českého odborného pivovarnictví. Hraběcí pivovar byl v provozu do roku 1884. Od té doby se historie spjatá výrobou piva ve Slaném přerušila na více než 135 let.