Přijměte naše pozvání na vycházku či vyjížďku rovinatou krajinou
dolního Povltaví, propojenou nejenom mosty, ale i bohatou historií.
Krajinou, která byla svědkem významných kulturních i historických
údálostí a také mimořádného technického rozvoje 19. a počátku
20. století.
Jen pár metrů od železniční zastávky Nelahozeves –
Zámek a turistického informačního centra (1) se
8. září roku 1841 narodil nejslavnější český skladatel Antonín
Dvořák. Dům, dříve řeznictví a hostinec (2), je
dodnes velmi podobný tomu, ve kterém část dětství prožil malý Anton (tak
se mu prý říkalo doma) se svojí rodinou.
Často hrával na kůru v kostelíku sv. Ondřeje (3),
navštěvoval školu na návsi nebo chodil pěšky do okolních vesnic. Táta,
strýcové i další členové rozvětveného příbuzenstva
patřili k vyhledávaným lidovým muzikantům a malý Toník brzy
vystupoval a hrál pro radost ostatním. i jeho pověstná
láska k vlakům vznikla v této době, kdy se začala stavět
železnice z Prahy na sever a po kolejích supěly první parní
lokomotivy.
Celému kraji vždy dominoval lobkowiczký renesanční
zámek (4), situovaný na ostrohu nad řekou.
Přes nedaleký most (5) se od počátku 20. století
chodilo za zábavou a muzicírováním do sousedních Veltrus.
Původně tu mezi lety 1755–1784 stával dřevěný most, který strhla
povodeň. Za Dvořákova života se používal přívoz.
Tamním parkem obklopený letohrádek rodiny Chotků (6,7)
se stal díky bohatému kulturnímu životu vyhledávaným místem.
Hrabě Rudolf Chotek měl k Veltrusům natolik vřelý vztah, že se jako
jediný z rodiny nechal pohřbít v místním
kostele (8). Po cestách lemovaných
řekou a skalami (9, 10) vodil řezník se synem
dobytek.
Víte že?
Nebýt vzdělaných a obětavých vesnických učitelů, nestal by se
Antonín Dvořák nikdy skladatelem, nýbrž, jak rodinná tradice kázala,
řezníkem. Dvořák byl velkým vlastencem a vždy se rád vracel ke svým
rodinným kořenům a do míst, která měla vliv na jeho hudební tvorbu.