Slánské pivo doporučovali kdysi v Čechách na prvním místě, napsal
slavný jezuitský historik Bohuslav Balbín ve 3. knize svých Rozmanitostí
Království českého, která vyšla roku 1681. Královské město Slaný se
vskutku může pyšnit dlouhou a věhlasnou tradicí vaření piva, která
vyvrcholila počátkem 17. století, kdy zde bylo deset měšťanských
právovárečných domů, tři hostince poskytující ubytování se stravou
a dvě krčmy na předměstí. Roku 1618 činil výstav slánských
pivovarníků téměř 20.000 hl, což bylo na tu dobu úctyhodné
množství.
Značná část produkce se vyvážela do celého království, kde bylo
slánské pivo vyhledávané a oblíbené. Ondřej Antoš, který v roce
1518 získal dům, dnes známý jako Modletický, vařil pivo od roku 1536.
Antošové představovali významnou rodinu v dějinách města. Jiný
z jejích příslušníků, Václav Antoš, zastával v letech 1569–1587
úřad císařského rychtáře. Roku 1578 nechal dům přestavět do
současné podoby, jejíž součástí je i pozoruhodný renesanční portál
se štítkem obsahujícím příslušné vročení a zobrazujícím symbol
kotvy, jejíž ramena jsou stylizována do podoby monogramu „W"
(Václav). Další majitel, po němž byl dům posléze i pojmenován, Vilém
Modletický, také určitý čas provozoval jeden ze slánských hostinců.
Slibný rozvoj byl neblaze ovlivněn událostmi pobělohorského období, kdy
se Slaný stal poddanským městem hraběte Jaroslava Bořity z Martinic. Ten
zrušil várečná práva měšťanů a zároveň nechal roku 1629 ve městě
vybudovat svůj vlastní pivovar. Zde v letech 1794–1798 působil český
sládek František Ondřej Poupě, autor příručky Počátkové základního
naučení o vaření piva (1801), který je považován za průkopníka
českého odborného pivovarnictví. Hraběcí pivovar byl v provozu do roku
1884. Od té doby se historie spjatá výrobou piva ve Slaném přerušila na
více než 135 let.