V roce 1941 bylo zahájeno hloubení nového dolu Jaroslav nad Tuchlovicemi, v roce 1943 bylo dosaženo konečné hloubky 480 metrů, se samotnou těžbou uhli bylo započato koncem 40 let 20. století. Již v roce 1946 byl znárodněný důl přejmenovan na Důl Nosek. V souvislosti s růstem těžby a rostoucí potřebou nových pracovníků na zmíněné šachtě bylo počátkem 50. let 20. století rozhodnuto o výstavbě nového sídliště ve Stochově, určeno sice převážně pro pracovníky dolu Nosek, ale své domovy zde našli i havíři z jiných kladenských dolů, např. z blízkého dolu Čs. Armády [dříve důl Anna) v sousedním Rynholci. Stavba sidliště byla zahájena výstavbou učiliště (č. p. 187), závodní jídelny (č. p. 188) a svobodáren (č. p. 210–215 v blízké ulici J. A. Komenského),

Bytová výstavba byla ukončena na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy sidliště dostalo dnešni podobu. Těžba na dole Tuchlovice, jak byl v roce 1990 přejmenován, byla ukončena 22. února 2002.

23. září 1960 došlo na dole Nosek k největšímu důlnímu neštěstí v dějinách kladenského revíru, kdy při důlním požaru zahynulo dvacet havířů, mezi nimi i šest občanů ze Stochova.