Vnější vzhled
Věž je vysoká celkově 38 m, při čemž její výška pod střechou činí 17,65 m. Průjezd je dlouhý 8 m, široký a vysoký 4,70 m. Rozpětí oblouku při krajích měří 2,80 m.



Trocha historie
Velvarská brána je poslední brána Slaného a jeden z několika málo zbytků opevnění vůbec. Podobně jako ostatní byla již součásdtí fortifikace města doby předhusitské (resp. konce 13.– začátku 15. století). Konkrétní zprávy o ní, jakož i o dalších, jsou známy až z roku 1443 v souvislosti s prodeji domů a usedlostí v jejím okolí. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla obnovena. O tom by svědčilo její označení „nová brána“ v roce 1453, ale i dokumenty další. Mimo jiné latinský nápis o dozoru dvou konšelů – Aleše Krejčího a Václava Noviky – nad stavbou věže na vnitřní zdi do náměstí, k němuž se patrně vztahuje letopočet 1461 nad třetím okénkem.

Na to, že věž byla dostavěna v 2. polovině 15. století by ukazovaly i zbytky její plastické výzdoby. Velvarská brána se původně skládá z vlastní brány, před branní s cimbuřím, mostu přes suchý příkop a byla chráněna po levé straně ve směru z Velvarského předměstí ještě baštou. Tato její pozdně gotická podoba z 2. poloviny 15. století zůstala nezměněna i v následujících stoletích.

V 16. století brána několikrát vyhořela a byla opravována. Pozdější opravy a úpravy ji jen udržovaly, i když poněkud setřely její plastickou výzdobu a ráz. V roce 1795 na ní byl přenesen z vyhořelé radnice zvon zvaný „na poplach“, jímž se potom zvonilo také odsouzencům vedeným tudy na popraviště. Před tím se zvon nazýval „na pokoj“ a svolával městskou radu. Pochází z roku 1514, jak dokládá nápis: MCCCCCXIIII LETA OD NAROZENI PANA NASSEHO GEZISSE KRISTA. (Zvon má v průměru 0,51 m, na výšku 0,35 m a váží 96 kg).

Při zboření městských hradeb v souvislosti se stavbou litoměřické silnice bylo v letech 1823–1824 zbořeno její před branní a usilovalo se i o zboření vlastní brány. Při opravě roku 1868 byl dán na makovici věže nový měděný kohout – symbol bdělosti a ostražitosti, který byl kopií původního z roku 1612.